Mapa

Advokátní kancelář JUDr. Oldřich Ševčík

Oblékání k úřadům, soudům, oblékání celkově

Někdy se mě klienti ptají, jak se mají obléknout, když jdou někam na úřad, k soudu a podobně. Často se mnou polemizují, že přece stačí sako, ale nemusí být kravata, že nemusí mít oblek, stačí sako, k tomu třeba pěkné rifle, rolák, nebo barevná kravata. Někdy mě to zdržuje, nerci-li vysiluje. Někdy se jedná o dost obsáhlý rozhovor, ve kterém musím jít úplně k základům, musím hovořit o důležitosti oblékání, významu oblečení, historii oblékání a musím vysvětlovat základní věci, které měl ten který člověk znát už někdy v dětství. Tak tedy: oblečení je důležité a je třeba být náležitě oblečen do toho kterého prostředí, či pro tu kterou příležitost. Pro účely internetových stránek advokátní kanceláře nemohu jít do nějakých velkých rozborů. Zájemci o danou problematiku musí svoje znalosti dále rozvíjet čtením příslušné literatury, návštěvou krejčovských salonů, diskusemi s ostatními zájemci, sledováním západních osobností. Já zde mohu dát jenom takový malý nástin.

Tak tedy, vždycky se říkalo: šaty dělají člověka. Není to tak úplně pravda. Za totalitních režimů, ať již jakýchkoliv, byli političní vězni vězněni v koncentračních táborech, věznicích a podobně. Zde byli zbaveni svého oblečení a byl jim dán nějaký strašlivý stejnokroj. Jejich dozorci byli naproti tomu oblečeni do krásných, nažehlených uniforem. Ty uniformy z nich ale neudělaly nic a chudáci vězni byli stále něčím, i když jim odebrali jejich kabáty, krásné oblečení, doplňky… Oblečení ale řekne, co kdo je. Nějaký narychlo vystudovaný rychlokvaška sice má peníze, ale když přijde někam na veřejnost, tak si třeba svlékne sako nebo povolí kravatu. Případně si sako nechá, ale má košili s krátkými rukávy, takže mu z rukávu saka vyčuhuje kus holé ruky. Úroveň oblékání se v naší zemi a celkově všude ve světě snižuje. Když vidíte dokumentární film někde z lázní z první republiky, tak všichni, co chodí po kolonádě, mají obleky, kabáty, klobouky. V dnešní době tomu tak není. Vidíte rifle, krátké kalhoty, trička… Něco strašného. Tím se ale neřiďte. Nesmíte chodit jako otrhanci, nesmíte si dát dolů sako, povolit kravatu. Pokud jdete někam na úřad, tak chcete vypadat dobře – slušně. Chcete, aby Vám vyhověli, aby se k Vám chovali slušně. Představte si, že byste měli v rodině pohřeb a smuteční hosté by přišli v riflích a v mikinách. Co byste si o nich mysleli? Vašemu drahému zesnulému by určitě neprokázali žádnou úctu. Naopak muž patřičně ustrojený, s černou kravatou a s krásným věncem by působil jinak. Vím, že někdy se o oblečení člověka hovoří třeba dlouhá léta. Lidé si říkají: „Přišel na pohřeb svého otce v riflích.“ „Byl na svatbě své sestry oblečený jako bezdomovec.“ Pokud se ale oblečete náležitě, každý si toho povšimne. Jednou jsem viděl na pohřbu člověka v trenýrkách a s vietnamkami na nohách. Kdybych já byl jedním z pozůstalých na tomto pohřbu, tak bych zajisté muže v trenýrkách vykázal.

Představte si, že byste šli na pohovor kvůli zaměstnání. Zaměstnání, na kterém by Vám hodně záleželo. Oblékli byste se do riflí a trička? Nevím, jestli byste tu práci dostali. Dnes je to s kulturou velmi špatné obecně. Příklad je však třeba si vzít z první republiky a z části západních zemí. V dnešní době vidíte lidi v divadle v riflích, v kostkované košili, kterou mají přes kalhoty a v sandálech. Vždycky se musím odvrátit, když někoho takového zahlédnu. Zde však nebudu probírat, jak se oblékat do divadla, na koncerty, na plesy, na dostihy, na svatby a vůbec na velké slavné společenské akce. Zde samozřejmě podle druhu a významu akce si vezmeme alespoň krásný oblek, dámy šaty, pánové smoking, frak, ve dne žaket. Frak či smoking se nikdy nesmí nosit ve dne, žaket se zase smí nosit jedině ve dne, nikdy ne večer. Dále tyto věci nebudu rozebírat, je o tom hodně v knihách a samozřejmě na internetu.

Opravdu jsem tuto věc mockráte s klienty probíral. Dovolil jsem si proto napsat toto pojednání. Pokud si ho nyní kdokoliv přečte, bude mu to jasné. Tak tedy: na úřady či k soudu chodíme slušně oblečeni. Nedívejme se na to, že druzí jsou často oblečení špatně, policisté nosí to nejlevnější oblečení, jaké je možné, rifle, ortopedické sandály a trička. Takto chcete chodit? Naopak, pokud jdete například k soudu, ale i k jiným institucím, pak se oblékněte slušně. Nejsprávnější oblečení je oblek, to jest tedy sako stejného materiálu, barvy a celkově zpracování jako kalhoty. Bílá košile, kravata. Boty, aby ladily s oblekem, nejraději černé, vždy s tkaničkami, ne mokasíny. Sako musí být vždy zapnuté, nikdy se nesmí rozepínat. Někteří lidé si například rozepínají sako, když si sedají. Ne. To je nesmysl. Zapamatujte si jedno pravidlo, kdy se rozepíná sako. Nikdy. Rozepne se jedině tehdy, až přijdete domů a převléknete se. Co se týče sundávání si saka, tak to snad ani nemusím komentovat. Samozřejmě, že sako se nikdy nesundává. Celé oblečení by mělo být v decentních, střízlivých barvách. Vhodná barva pro oblek je zajisté šedá. Kravata by měla ladit s celkovým oblečením. Košile musí mít vždy dlouhé rukávy a tyto rukávy trošičku ze saka vyčnívají. Pokud si pořídíte košili s francouzskou manžetou, to jest, která se zapíná manžetovými knoflíčky, tak to už je opravdu velký krok dopředu, cesta od tuctovosti.

Pokud je poněkud chladněji, vezměte si kabát, dlouhý plášť, plná délka. Určitě ne nějakou bundičku, která je kratší než sako obleku.

Co se týče doplňků, pak platí příslovečné, že meze dobročinnosti se nekladou. Pokud máte sponu do kravaty, vezměte si ji. Pokud máte klobouk, dejte si ho na hlavu. Deštník, nějaký krásný, dovezený přímo z Anglie. (Ano, z Anglie, já nemusím říkat z Velké Británie a podobně.)

Boty, to je samostatná kapitola. Jak jsem již uvedl, vždy musí mít tkaničky. Musí být nakrémované a vyleštěné. Když je nenosíme, musí být napnuty v natahováku z cedrového dřeva.

Dostávám často otázku, zda je možné jít bez kravaty, ale v pěkném saku. Odpovídám, že ne. Pokud máte sako, je to už něco, je to lepší, než jít v krátkých kalhotách a tričku. Ale když už máte sako, tak si zrovna dejte i kravatu. Často ale se mnou klienti diskutují a říkají, že soudci dnes u soudů už mnohdy kravatu nenosí. Na to jim odpovím, aby se tím neřídili.

U žen platí stejná pravidla. Je třeba se oblékat slušně a decentně. Vhodný je kostým, sukně.

Někdy se mi stane, že někdo přijde k soudu v košili, kterou má volně přes kalhoty, nezastrčenou do kalhot. Žádám ho, aby si dal alespoň košili do kalhot. Košile musí být vždy zastrčená do kalhot.

Muž by měl být vždy hladce oholen, žádný „dvoudenní vous“ a podobně. Jako absolutní samozřejmost je čistota. Oblečení musí být čisté a vyžehlené. Samozřejmě, vhodná je nějaká pěkná aktovka, diplomatka, ve které mám své věci, listiny, spisy…

Pokud jsem dobře oblečen, tato skutečnost mě většinou vede i k tomu, že se pěkně chovám. Nemusím nikomu podlézat, snažím se chovat asertivně. Nemusíte se nikomu podbízet. Státní zaměstnanci se živí tím, že vyřizují Vaše záležitosti. Jsou tam kvůli Vám. Mají kancelář placenou státem, počítač, placenou dovolenou. Takže je neobtěžujete, jsou tam kvůli Vám, jsou za to placení. Prostě přednesete svoji věc, máte argumenty, jste dobře oblečení, většinou se k Vám budou slušně chovat. Pokud přijdete někam na úřad slušně oblečení, pak se k Vám jinak chovají. Jsou slušnější. Stoupnou si, když s Vámi hovoří. Zeptají se: „Co si přejete? Mohu Vám pomoci?“ Když jste tak nějak, tak mnohdy řeknou: „Co to bude?“ Prostě jednají o něco méně zdvořile.

Samozřejmě, ne všechno je ideální. Oblek, francouzská manžeta, to je ideál. Pokud nemáte oblek, tak si vezměte alespoň třeba černé kalhoty a nějaké solidní, třeba šedé sako. Muž by měl mít oblečení z decentních mužských barev, nic křiklavého. Prostě něco slušného. Vždy si však vezměte kravatu, dá Vás to o třídu výše.

Co se týče používání kosmetiky, tady je to myslím jasné. Vždy je potřeba používat vše, co je možné. Ústní vodu, kvalitní mýdla, kvalitní toaletní vodu, ženy i parfémy. Pro muže se parfémy nevyrábějí, ale samozřejmě se vyrábějí vody, voňavky, které jsou o něco slabší než parfémy, které jsou určeny jenom pro krásnější polovinu lidstva. Samozřejmě, že ani ženy nemusí používat vždy parfémy, stačí například parfémová voda, toaletní mléko a podobně. Člověk používá tyto přípravky z toho důvodu, aby byl svému okolí příjemnější, abychom nemuseli odvracet zrak a nesnažili se mu vyhnout. Všichni lidé mají právo setkávat se s lidmi nevadivými a neodpuzujícími. Toto právo mají všichni, tedy i zaměstnanci státních institucí a vůbec všech možných institucí.