Mapa

Advokátní kancelář JUDr. Oldřich Ševčík

Několik poznámek o trestním právu obecně a o trestním právu v České republice specificky

Nikdy jsem se netajil a netajím se tím, že mi nevyhovuje systém trestního práva v České republice. Hlavní, co mi vadí na systému trestního práva v České republice je skutečnost, že zde stále ještě nebyly obnoveny soudní poroty, které zrušil minulý režim.

Vadí mi též, že soudci nejsou voleni, nejsou odvolatelní, mnozí jsou spjati s minulým režimem. Vadí mi, že všechny soudy patří státu, města nemají svoje soudy, soudy jsou jenom ve velkých městech, ne v menších, jako dříve. Soudcové nejsou často z města, kde působí, jsou odjinud, bydlí jinde, dojíždějí. Soudcové jsou jmenováni bez předchozích zkušeností, velmi mladí, po krátké době coby justiční čekatelé.

Neexistuje rovnost před soudem. U hodně soudů advokáta nepřepojí ani do trestní kanceláře, jenom do informačního centra. Státního zástupce přepojí všude, nemusí se podrobovat kontrole při vstupu do soudní budovy, jako u většiny soudů advokáti. Obhajoba nemůže předvolat k soudu byť jen jediného svědka. Je toho moc, co se mi u českých soudů nelíbí. Postupně však, velmi pomalu, malými krůčky, se stav vylepšuje. Je například již nyní možno uzavřít dohodu o vině a trestu, je možno přibrat znalce, což dříve možné nebylo. Již delší dobu je možno s klientem, který je ve vazbě hovořit bez přítomnosti třetí osoby (policisty, dozorce). Ani zde však situace není ideální. V brněnské vazební věznici je velmi obtížné se dostat dovnitř po  15. hodině, kdy odcházejí takzvaní předvaděči. Od 10:30 do 11 hodin je uzavřen průchod vrátnicí, neboť se uklízí. Od 11 do 12 hodin se nepředvádí, neboť je doba oběda dozorců.

Jak uvedeno výše, nejsem nadšen českým soudnictvím. Přesto však je možno již nyní alespoň do určité míry uplatnit v mnoha případech obhajobu. V případě dopravních nehod je možno nechat vypracovat nezávislý znalecký posudek. Znalecký posudek je zajisté možno a vhodno nechat vypracovat i v záležitostech hospodářských a jiných.

Zde jsem nucen vyjasnit, co to je justice a kdo jsou členové justice. Justice znamená soudní moc, soudní složku státu, sestávající výhradně ze soudců. Státní zástupci nejsou součástí justice, i když hromadné sdělovací prostředky o nich hovoří jako o zástupcích justice. O určitých státních zástupcích dokonce hovoří jako o špičkách justice. Státní zástupci jsou členové moci výkonné, což je možné si přečíst i v naší ústavě. Advokáti nejsou členy žádné ze tří státních mocí (výkonná, zákonodárná, soudní) ale jsou to soukromé osoby, soukromníci, kteří poskytují právní služby. Někdy se hovoří o justici v „širším slova smyslu“, kam se zařazují i státní zástupci a advokáti, soudní znalci, případně další osoby. Jeden dozorce z vazební věznice mi řekl, že je taktéž složkou justice. Součástí justice rozhodně není ministr spravedlnosti, který je členem vlády, tedy čistokrevné moci výkonné. Tedy, ještě jednou. Členem justice je jenom soudce, co to je „justice v širším slova smyslu“ nevím, podle mě nic.

Jak jsem již uvedl výše, nejsem nadšen současným českým soudním systémem. Nejvíce postrádám poroty, jak existují v téměř všech demokratických zemích, včetně USA, Ruské federace, Anglie a dalších a dalších. Není pravdou, že poroty patří do systému „anglosaského práva“. Poroty existovaly i v Rakousko-Uhersku, což bylo mocnářství, které nemělo s „anglosaským“ právem nic společného. Pro zajímavost Karel Havlíček Borovský byl souzen v Kutné Hoře a to za svoji vlasteneckou, českou činnost a byl českými porotci zproštěn podané obžaloby. Soudní poroty nejsou znakem „anglosaského” právního systému. Pak mám k českému soudnímu systému další a další výhrady. Uvést všechny tyto výhrady by zdaleka převyšovalo účely těchto stránek. Jsem však zároveň nucen uvést, že přece jenom přese všechno se soudní systém trošičku, velmi málo a pomalu vylepšuje. (Zároveň se ale v některých aspektech zase zhoršuje, obhájce je prakticky vyloučen ze zkráceného přípravného řízení, neúčastní se úkonů, případní budoucí svědkové se vyslýchají na takzvaný úřední záznam.) Co je však lepší, například, je skutečnost, že je možno v přípravném řízení uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Toto u nás dříve neexistovalo. Samozřejmě, tento institut přišel z USA, avšak zase, jak je zvykem, v ne úplně stejné podobě, jaksi je tento institut u nás „zředěný“. Zatímco dohodu o vině a trestu lze v USA se státním zástupcem uzavřít i během soudního stádia, u nás je to možné pouze v přípravném řízení. Zatímco v USA je to možné i u velmi závažných trestných činů, tedy i vraždy, u nás je to možné jenom u ne tak závažných trestných činů. V USA naopak často uzavírá dohodu se státním zástupcem obžalovaný z vraždy. Nechce riskovat doživotí nebo dokonce trest smrti, kdyby byl uznán vinným. Proto přistoupí na trest třeba deset, dvacet let a nekoná se zdlouhavé soudní jednání, takzvané hlavní líčení. Taktéž již k nám dorazily různé formy odklonu trestního řízení, třeba podmíněné zastavení, či narovnání.

V mnoha případech se snažím uzavřít dohodu o vině a trestu se státním zástupcem. Někdy na to státní zástupce přistoupí, někdy ne. Pokud na to přistoupí, pak se nekoná hlavní líčení, pouze soud uzavřenou dohodu o vině a trestu schvaluje. Jenom jednou se mi stalo, že soud neschválil dohodu o vině a trestu. Vždy v ostatních případech se jednalo o několikaminutové soudní jednání, takzvané veřejné zasedání a dohoda o vině a trestu byla schválena. V tomto jednom jediném případě, ve kterém se jednalo o banalitu, se soudce rozhodl zdlouhavě vyslýchat obviněného. Pak dohodu o vině a trestu neschválil a nařídil hlavní líčení. Soudce uvedl, že můj klient se vlastně nedoznává. Provádělo se dosti rozsáhlé dokazování, jeden svědek byl předvolán dvakrát. Soudce postoupil věc do přestupkového řízení. Státní zástupce s tímto rozhodnutím nesouhlasil a podal stížnost. Stížnostní soud mu dal za pravdu a věc vrátil soudu prvního stupně. Ten dál prováděl dokazování a nakonec mého klienta zprostil. Toto by se v USA nedělo. Tam je prostě uzavřena dohoda o vině a trestu a tím je věc skončena. Český zákonodárce něco přebírá ze zahraničí, ale přidává si něco ze svého. Jsem však nucen objektivně přiznat, že vítám alespoň něco, cokoliv. Uvědomíme-li si, že zde v mnoha případech, to jest tedy v sazbě do pěti let, rozhoduje jeden člověk, jeden soudce, pak samozřejmě uvítám, že existují dohody o vině a trestu, či podmíněná zastavení trestního stíhání v jakékoliv podobě.

V mnoha případech je dobré snést spoustu důkazů již v přípravném řízení. U soudu to třeba již není možné. Soudce se snaží věc co nejrychleji ukončit, rozhodnout. Jednou jsem obhajoval v hospodářské trestní věci jednu velice solidní paní. Stala se obětí svých tehdejších obchodních partnerů. V přípravném řízení jsem snesl spoustu důkazů. Zdlouhavě jsem vyslýchal svědky, kteří svědčili proti ní. Přípravné řízení trvalo několik let. Když věc dospěla k soudu, soudce se mě ptal, proč jsem věc tak dlouho „držel“ v přípravném řízení, že nyní u soudu to půjde rychle. Za asi dvě stání paní odsoudil a vůbec se nezabýval důkazy, které jsem postupně získal v přípravném řízení. Podal jsem odvolání, ve kterém jsem velice podrobně poukázal na rozpory ve výpovědích svědků a na skutečnost, že soud se vůbec nevypořádal s obhajobou. Když došlo k veřejnému zasedání o odvolání, tak mi odvolací soud po krátkém slyšení dal velice rychle za pravdu a moji klientku podané obžaloby sám zprostil. (Věc nevrátil soudu prvního stupně, ale sám rozhodl, že se paní zprošťuje.)

Zde jsem nucen uvést, že se neznám s žádným státním zaměstnancem, ať již policistou, soudcem, státním zástupcem, referentem přestupkového řízení. Právní zastoupení a obhajoba spočívá na něčem jiném. Zde, ve výše zmíněném případě, jsem neznal nikoho ani od vidění. Snesl jsem prostě důkazy, dlouho vyslýchal svědky v přípravném řízení. Hrozně si protiřečili, na toto vše jsem upozornil a toto moje upozornění nebylo možné bagatelizovat. Slyšel jsem od policie, soudu, státního zástupce, že vyslýchám svědky nepřiměřeně dlouho. Toto však pro mě není směrodatné, zajímalo mě jediné, aby moje klientka byla podané obžaloby zproštěna. Tak se stalo. Ke zproštění tedy nedochází nějakým zákulisním jednáním, telefonováním někomu. Vždy žádám klienty již dopředu, aby se mnou neprobírali, s kým se znám a s kým ne. Lépe již to říci nedovedu a nyní je to uvedeno zde, na mých oficiálních internetových stránkách.

Závěrem k této problematice jsem nucen říci, že jsem mnohdy dosáhl příznivého výsledku u institucí, například soudů, v místech podstatně vzdálených mému sídlu, kterýmžto je Brno. V samotném Brně je velká část státních zaměstnanců odjinud. Zatímco já jsem rodilý Brňan, hodně státních zaměstnanců je z okolních vesnic, nebo úplně odjinud. Někteří jsou odjinud a ještě i bydlí jinde a dojíždějí. Proto se s nimi opravdu neznám.

Moje úvaha o trestním právu v České Republice by se dala uzavřít takto. Se soudním systémem v České Republice nejsem spokojený. Tento systém je velice nevýhodný pro obžalovaného. Podle statistiky ministerstva spravedlnosti jsou pouze asi 3 nebo 4 procenta obžalovaných zproštěny podané obžaloby. Vše se však vyvíjí. Situace se pomalu, velice pomalu zlepšuje. V mnoha případech je proto možné něco pro klienta, který je trestně stíhaný, udělat.

Došlo dokonce k tomu, že minimální věk pro soudce se alespoň trošičku zvýšil. Soudce nyní musí mít alespoň třicet let. Dříve to bylo méně a ještě se to v mnoha případech nedodržovalo. Absolvent právnické fakulty ve věku něco nad dvacet let, dvacet dva, dvacet tři, nastoupil k soudu jako takzvaný justiční čekatel a po třech letech z něho byl soudce. V mnoha případech byla i tato krátká tříletá „čekatelská“ doba snížena. Viděli jsme proto vysloveně dětsky vyhlížející soudce, kteří do té doby nikdy nic jiného nedělali, po škole prostě nastoupili k soudu a to bylo vše. Dnes už je to zase trošičku lepší, hranice se posunula, i když ne ještě dostatečně. Soudce by měl mít alespoň čtyřicet let a měl by mít za sebou kus práce v právnické profesi, třeba jako státní zástupce nebo advokát.

Vše se vyvíjí. Jelikož jsme členy Evropské unie, měly by být podmínky pro všechny občany Evropské unie, kteří stojí před soudem, stejné. Nic však není zadarmo. Je pro to potřeba něco udělat a dělat. Existují mezinárodní dohody, kterými jsou vázány všechny členské státy Evropské unie. Tyto dohody se u nás často nedodržují. Na to je potřeba poukazovat. Došlo k mírnému zlepšení při uplatňování institutu vazby. Obviněný, který je držen ve vazbě má právo být osobně slyšen. Pokud je držen ve vazbě z toho důvodu, že by mohl ovlivňovat svědky, pak může být ve vazbě nanejvýše tři měsíce. Toto je však také nesprávné. V jiných zemích toto není možno brát jako vazební důvod. Každý může někoho ovlivňovat. Ve vazbě by měl být jenom ten, kdo opravdu někoho ovlivňoval, ne ten, kdo by mohl ovlivňovat.

Všechno souvisí se vším. Velký pokrok nastane, až do všech státních institucí nastoupí samí noví absolventi právnických fakult, kteří nestudovali v době nesvobody. Právník by měl znát jazyky, aby věděl, jak se věci mají jinde. V českém jazyce mnoho informací o soudních porotách a o tom, že by neměla existovat jakási „koluzní“ vazba, nenajdeme. Dnes, při obrovské rozšířenosti internetu a při jeho dostupnosti je možné získávat znalosti. Je k tomu však potřeba znalosti cizích jazyků.

Stačí se jenom dívat na zahraniční filmy a hned víme, že poté, co státní zástupce přednese obžalobu a svoje argumenty, má právo obhájce se k obžalobě vyjádřit a přednést svoje argumenty. Je toho však mnohem a mnohem více, co ve filmech není a přitom to je důležité. Zde je potřeba zahraniční literatura a alespoň nějaká znalost jazyků. Vývoj každopádně zastavit nelze.